JAK JSEM VYDÝCHALA COVID

STŘEDA – KLID PŘED BOUŘÍ

Zítra máme s dětmi vyrazit na chalupu do Jeseníků. Celý leden jsme prakticky nevytáhli paty z bytu a já už se tak těším na první běžky letos!

Odpoledne volá kamarádka Lenka, se kterou jsme se potkali předchozí víkend. „Hani, máme s Petrem covid. Moc mě to mrzí.“. Hory jsem s těžkým srdcem ruším, stejně tak i svoje pracovní závazky. Jsem v klidu. Není to poprvé, co jsem byla v kontaktu s covid pozitivním. Jedu si dál studenou sprchu po ránu, přidám pilulku céčka k snídani a ovoce navíc. Izoluju se doma a s chutí tvořím žebříček na filmový víkend. 

VÍKEND – VE ZNAMENÍ ZÁZVORU

Probouzím se s lehkým škrábáním v krku, ze kterého se během dne vyklubal vlhký kašel a zvýšená teplota. O víkendu ordinuji zázvor a Netflix. V pondělí je mi lépe, a tak se nechávám uchlácholit pocitem, že to byla nejspíš jen virózka, vždyť jsem prakticky bez příznaků, a tak si večer u sklenky Chardonnay naplánuji termín covid testu na úterý.  Tak aby mohly děti ve středu do školy a já do práce.

ÚTERÝ – VIRUS VRACÍ ÚDER

Vyrážím na test. O půl hodiny později mě polévá studený pot, když si čtu sms o pozitivním výsledku.  Zpětně nedokážu říct, jestli se mi přitížilo právě proto, že jsem měla covid potvrzený a moje mysl si v panice začala vytvářet se zdravím neslučitelné scénáře, nebo proto, že ten virus je vážně nebezpečná mrcha. 

STŘEDA – BALVAN MÍSTO SRDCE

Začíná mi „haprovat“ chuť. K tomu se přidává pocit, že mi za hrudní kostí roste balvan a já se přes něj nemůžu pořádně nadechnout. Není tam najednou dost prostoru, který tam vždycky byl. To místo kolem krajiny srdce, kam se s radostí vracím při vědomé praxi. Hluboký nádech a pokojné bytí v těle. Nejde to! 

ČTVRTEK – POD VODOU

 „Co teď?“ říkám si frustrovaně, když jsem po ránu vzdala naulí (dechová technika na podporu trávení). Chybí mi volný dech. Něco podobného jsem naposledy zažívala pod hladinou, při potápění. Ten pocit, když víte, že byste do plic ještě chtěli nasát vzduch, že tam tu kapacitu máte, ale beze zbytku ji nemůžete využít, protože vám tlak dá stopku. Pod vodou, stejně jako v józe, bývá největším protivníkem ego. A práce s tlakem. Popsané a známé. Ale tady? Tuším, že covid ještě řádně otestuje moje vnitřní i vnější zdroje.

DÝCHÁM, TEDY JSEM

A tak aspoň dýchám. Dýchám a větrám. Dýchám, i když mě to nepouští tam, kde jsem se dřív cítila doma. Vím, že tudy vede cesta. Nechávám se vést svou intuicí. Zavírám oči a představím si obyčejný nafukovací balonek uvnitř svého hrudního koše. Nejdřív je balonek vyfouknutý. Začínám ho naplňovat vzduchem, který nadechuji nosem. Hezky pomalu. Nespěchám. Nejdu prvních pár dechů do maxima. Nutí mě to ke kašli. Ještě víc zpomalím. Pozoruji. Čekám. Vydechuji. Mám všechen čas na světě. 

Postupuji po krůčcích. Sedím a představuji si, že ten balonek má zelenou barvu, a že ho nafukuji o milimetr víc s každým nádechem. Balonek je větší a já vnímám tu pulzaci. Po nádechu mě zkraje na plicích bolí. S klidným svědomím přestávám. Až je bolest nesnesitelná a po nádechu se rozkašlu. I přesto se vracím zpátky do plného dechu a zvlášť do okamžiku po nádechu, kdy se dech zastaví. Chvíli dech podržím v plicích a počkám na impuls k výdechu. Vydechuji. Cyklím se v dechu. S důvěrou v proces a svůj záměr.

SOBOTA – RYTMUS DECHU 4-2-4-2

No na studenou sprchu to sice dneska nevypadá, ale malý pokrok v podobě zvládnutého naulí se počítá. Dýchá se mi mnohem lépe. Pokračuji ve vizualizaci s balónkem a prodlužuji počet plných dechů na 10 pravidelně každé 2 hodiny. Používám schéma 4-2-4-2 (4 doby nádech – 2 doby zastavení dechu – 4 doby výdech – 2 doby zastavení dechu). Pokud byste zkoušeli praktikovat a zastavení dechu nebudou kvůli dráždění na kašel možné, klidně vynechte. Raději se nalaďte na dech a jeho poklidné plynutí.  

NEDĚLE – NADĚJNÉ VYHLÍDKY

Cítím se moc dobře. Nejlíp za posledních 8 dní. Jestli mám vyhráno? Tak to dozvím během příštích dní. Ještě mi jich pár v karanténě zbývá. Mám čas utřídit si myšlenky. Čas na děti. Paradoxně i čas na sebe a pro sebe.

A tak si říkám, že je vlastně hrozně fajn, že se věcí dějí jinak, než jsme zvyklí, nebo než jsme plánovali. Nutí nás to vystupovat ze svých pohodlných zón a vylézat z pevných ulit zvyku. Všechny nepříjemné situace nám zrcadlí to, co potřebujeme do našeho žití zaintegrovat. Neignorovat, nepotlačovat, prostě přijmout. Stejně tak budeme muset přijmout covid jako součást našeho bytí v dnešním světě. 

Mě osobně covid přes všechno zlé naučil žít méně konzumně. Být vděčná za zdraví svojí rodiny a svých nejbližších.

A tak si přeju, abychom si jednou mohli říct, jak moc fajn tohle období bylo. Za to, že přineslo do našich životů impuls čelit svým obavám. Impuls ke změně zažitých přesvědčení. K návratu soubytí a vděčnosti do našich životů. 

S lehkou hlavou

Hanka

• Instagram
• YouTube