JAK TO DĚLÁ, ŽE VÍ, CO DĚLÁM BLBĚ?

„JAK TO DĚLÁŠ, ŽE VÍŠ, CO DĚLÁM BLBĚ?“ povídá mi klientka, dnes už moje dobrá kamarádka, zatímco jí provázím lekcí jógy. 

Ani chvíli neváhám: „Protože jsem to taky dělala blbě. A naučila jsem se, jak to dělat správně. A proto ti teď můžu pomoct.“

JAKO KDYŽ SE CHCEŠ NACPAT DO KALHOT O VELIKOST MENŠÍCH:-)

Navádím ji, aby si víc pokrčila kolena, jemně stáhla pupík k páteři. „Jako když se chceš nacpat do kalhot minimálně o jednu velikost menších“, dodávám. „Všimni si, jak se ti teď změnilo naklopení pánve a zavnímej pocit délky v bedrech. Dýchej si tady chvilku a zavři oči“.

POD POKLIČKOU TĚLA

Už se vám stalo, že jste dostali od lektora nebo trenéra takové pokyny, že to skoro vypadalo, že musí být v tom okamžiku ve vaší kůži? Že se nějakým záhadným způsobem dostal „pod pokličku“ vašeho těla? Přesně věděl, na co upozornit, protože to vaše tělo buď nedělá, nebo to dělá nesprávně? Jak jste se při tom cítili? Preferujete, když vás lektor opraví, navede do pozic dotekem nebo máte radši anonymitu skupinových lekcí?

Preference a požadavky na lektora se mění nejen s délkou praxe, ale i s věkem. Jinak se vám bude cvičit ráno, a jinak večer. Jiná je praxe těla, které má 20 let a jiná bude ve 40ti. Vždy bude záležet na vašich aktuálních pocitech, na náladě, se kterou na lekci přicházíte, na tom, co jste před lekcí snědli, kolik jste toho ten den vypili a jak dobře nebo špatně jste se vyspali

ZA HRANICEMI MOŽNÉHO 

Dobrý lektor vás učí tělo vnímat, nacítit se na něj a ovládat ho pomocí dechu. A je jedno, jestli k tomu používá pouze slova, nebo i dotek. Zároveň by měl upozornit na opakující se chyby a navést na správné provedení.

Člověk se nejlépe učí právě skrze chyby. Díky opakování si vytváříme návyky. Ty dobré, i ty nežádoucí. Chyba je způsob, jak dělat pokroky skrze „bytí“ v diskomfortu. Jen díky nahlédnutí za hranice možného zjišťujeme, že máloco je nemožné.

ĎÁBEL JE V DETAILECH

Říká se, že ďábel je ukrytý v detailech. A v józe, pokud má plnit svůj terapeutický záměr, to platí dvojnásobně. Každé tělo je sice jiné a unikátní, ale principy jeho fungování jsou neměnné. Stejně tak, jako se nemění principy pohybu. Skvěle o tom píše MUDr. Kolář ve své knize Labyrint pohybu. 

„Hýbeme se buď málo, nebo špatně, a pohyb se vytrácí nejen ze života, ale i z medicíny.“ 

MUDr. Pavel Kolář

OD ZÁKLADŮ SPRÁVNĚ

Na svých lekcích ráda učím věci od základů správně. Způsob, jak správně stát, je elementární pro zdravé držení těla.  Skvělým prostředkem pro nácvik správného stání je pozice hory, TADASANA. Měla by být součástí každé lekce jógy jakéhokoli stylu.

JAKÝ JE VÁŠ POHYBOVÝ STEREOTYP? 

Do způsobu, jakým tělo „neseme“ v prostoru, se kromě gravitace promítají negativně i automatismy. Špičky vytáčíme ven nebo dovnitř, přenášíme ve stoji váhu na jednu nohu a „vyvalujeme“ bok do strany, jsme váhou víc v patách, příliš sedíme. K tomu připočtěte podpatky, kabelku vždy na tom jednom rameni nebo nákup v té stejné ruce.

Tělo nejlépe funguje v osách. Geometrie těla a jeho vrozená moudrost jsou skutečnosti, které se do pojetí dnešního západního světa příliš nehodí. Vodítkem na cestě ke změně ve vnímání vašeho těla a k tomu, abyste si při práci v sedě dále neubližovali, vám může být online kurz JÓGA NA ŽIDLI s konkrétními tipy pro zdravější pracovní prostředí.

Žijte s lehkou hlavou

Hanka