PŘÍBĚH O PROFESOROVI A KÁVĚ

Včera jsem v mailu narazila na příběh, co mě pohladil po duši. Výstižně a shovívavě odhaluje iluzi našich životů.

Možná budete mít na konci příběhu lehký úsměv na rtu, stejně jako já. A taky dostanete chuť na kávu.:-)

PŘÍBĚH

Skupina bývalých studentů se sešla, aby navštívila svého starého univerzitního profesora. Během odpoledne spolu vedli debatu, ale zprvu veselý rozhovor se pomalu změnil ve stížnosti na zátěž v zaměstnání i v životě. Starý profesor nabídl všem kávu a odešel do kuchyně.

 Vrátil se s velkou konvicí kávy a tácem plným nejrůznějších šálků. Bylo jich dokonce víc než studentů.

Porcelánové, plastové, skleněné, malé i velké. Některé vypadaly úplně obyčejně, některé dokonce velmi draze, jiné výjimečně originálně.

Profesor své bývalé žáky vybídl, aby si nalili kávu. Když měli všichni studenti vybrané hrnky s kávou ve svých rukou, profesor jim řekl:

„Jestli jste si všimli, vybrali jste si ty nejhezčí a nejdražší hrnky a ty obyčejnější jste nechali na tácku. I když je samozřejmě přirozené, že pro sebe chcete jen to nejlepší, je to hlavní příčina vašich problémů a stresu. Vždyť to, co jste ve skutečnosti opravdu chtěli, byla káva, ne hrneček. Podvědomě jste ale sáhli po těch nejlepších, a dokonce jste se podívali, jaké hrnečky si vybrali ti ostatní. Přemýšlejte o tom.“ A dodal:

„Život je jako káva. Zaměstnání, peníze a společenské postavení jsou hrníčky. Jsou to jen nástroje, které kvalitu života nemění.“

Občas, když se zaměříme na hrneček, zapomínáme si vychutnat kávu, kterou v něm máme. Nenechte hrnečky, aby řídily váš život. Soustřeďte se na chuť a vůni kávy v nich.

SPRÁVNÉ ROZLIŠOVÁNÍ

Že podstatná je káva (esence života a prožitky, co nás vedou z povrchu do nitra), a že hrnečky (peníze, prestiž, hmotné statky) jsou jen iluze. Je dobré, si to občas připomenout, zvlášť ve vazbě na tuto naši existenci.

Ale ruku na srdce. Nechutná vám ta káva o dost lépe z hezkého hrnečku s podšálkem, možná cukříkem, smetánkou a malou sladkostí k tomu? 

Mě rozhodně ano, přiznávám bez mučení. Je těžké odolat pokušení, co si budeme povídat.  

A proto… navzdory tomu, co je příjemné, jednoduché a po ruce…zavírám notebook a odcházím udělat si kávu. Do čeho? Vím přesně. Myslím si na jeden starý, zašlý, otlučený a na kávu příliš velký hrneček. Je ve skřínce úplně v té poslední řadě vzadu, zaskládaný za těmi novými. Jsem zvědavá. Jak asi bude ta káva chutnat, když si zavřu oči?

Jasně, že to vím. Víte to taky. Bude chutnat úplně stejně jako z toho mého oblíbeného s podšálkem. 

A až zase oči otevřu, budu mít na výběr. Můžu padnout do léčky svého ega (Fuj, kdo by pil kávu z tak velkého a otlučeného hrnečku? Vůbec teď nechutná dobře, když vidím, z čeho piju!).

Nebo se rozhodnu zaměřit se na chuť, intenzitu a vůni, ten pocit, který přinese do těla, a prostě si ji vychutnám. Bez příkras, pozlátka, bez ohledu na formu a servis. Protože vím, že jsem na cestě, která mě denně učí rozlišovat to podstatné od iluze.  Stejně jako vy. Na té cestě jsme společně.

Tak co, nemáte chuť na kávu? Já rozhodně ano!:-)

ŽIJTE S LEHKOU HLAVOU

Vaše Hanka