POBYT VE TMĚ

9.8. 2021Hana Vildomcová897x

Na konci července 2021 jsem strávila týden ve tmě. Rozhodnutí jít do tmy ve mně uzrávalo poslední čtyři roky. Nebyla to spontánní hurá akce, ale výsledek pečlivého zvažování, sebepoznávání a sebedotazování.

Co mě před pobytem hodně překvapilo, byla reakce okolí a přátel. Nejčastěji jsem slýchala reakce typu „Tak to by mě jeblo.“ nebo „Na jak dlouho Tě tam zavřou?“ nebo „Ty nemáš strach?“

Samozřejmě jsem měla strach. Ale měla jsem také jasno v tom, proč do tmy chci a postupně v sobě nechala klíčit a kultivovat svůj hlavní ZÁMĚR. Vědět a znát svoje PROČ. To považuju za opravdu důležitou součást připrav na pobyt ve tmě, ikdyby to měl být „jen“ zážitek, pro který si tam jdete. Na druhou stranu je dobré přistupovat ke tmě pokorně, nemít přehnaná očekávání a také kalkulovat s tím, že tma možná vynese na světlo emoce a s nimi spojené situace, o kterých jste si mysleli, že je máte dávno zpracované a vyřešené.

Druhá věc je ROZHODNUTÍ. Byla jsem přesvědčená, že to zvládnu. Celou svou bytostí jsem věděla, že právě ten čas na tmu je letos. S pevně ukotvenou vnitřní motivací jsem v pátek odpoledne vyrazila do Lysic, malebného městečka poblíž Boskovic. 

VYHRÁVÁŠ SOUTĚŽ O NEJVĚTŠÍ TAŠKU

Otevřel mi Miro, můj opatrovník, větou: „Vítám Tě tu. Vyhráváš soutěž o největší tašku.“ Zatímco mu vysvětluju, že v tašce mám kromě podložky na cvičení také dva jógové bločky, hudební nástroj, akupresurní podložku a půl kilový pytel datlí „na horší časy“, Miro mě vede do patra domu, ve kterém strávím příštích 7 dnů a nocí. Čeká na nás jeho krásná žena Bára, která má mít následující týden na starost naše žaludky. Ještě spolu s dalšími dvěma ženami, které budou svoji tmu trávit v jiných částech domu, usedáme všichni ke společné večeři.

Dostáváme detailní informace o průběhu pobytu. Miro nám bude každý den mezi 10 a 15h nosit teplý oběd a studenou večeři. Ke snídani vločky nebo domácí granolu, rostlinné mléko, ovoce. Strava je výhradně vegetariánská, dostatek mikroživin, sezónní, kvalitní potraviny, čerstvé bylinky ze zahrádky, jedlé květy. 

Tajný sen a splněné přání každého střevního mikrobiomu. 

Těším se na cukrfree dietu, cítím, že je třeba. V týdnu před pobytem jsme s Bárou po telefonu probrali případné alergie, diety a neoblíbené potraviny. Na přání klienta je možný i úplný půst. To se mi ale zdá jako příliš velká tortura v tandemu s tmou. Těším se na odlehčenou stravu s minimem mléčných výrobků a pečiva.

NA SLOVÍČKO S NAŠEPTÁVAČEM

Miro k nám záměrně nebude přicházet ve stejný čas, abychom neměli možnost orientovat se v čase a postupně uvolňovali otěže kontrole toho, co děláme a hlavně kdy to děláme. Bude nám k dispozici pro sdílení a odpovědi na otázky. Sám pobyt ve tmě absolvoval, stejně jako výcvik Vipassana meditace. Později se ukáže jako opravdový krotitel myšlenek, kouč, přítel a psycholog v jedné osobě

Nejvíc mě překvapí zjištění, že vypínače v „apartmánu“ zůstanou po celou dobu funkční, pouze zakryté záklopkami, abych o ně nezavadila a omylem nerozsvítila. Nikdo nevypne pojistky. Žádný rozhodčí, dráb ani kontrolor. Jen já a moje (s)vědomí.

Zprvu se sama sebe ptám: “Dáš to? Vydržíš si nerozsvítit? Vždyť nikdo neuvidí, že sis rozsvítila.“ Našeptávač pokračuje v monologu: „Taky mobil si můžeš kdykoli zapnout a zjisti, co ti uniklo, co pracovně nepočká a komu chybíš, máš ho hned tady, kousek od sebe, jen natáhnout ruku.“

A pak mi to došlo. Je ve mně malá dušička, cítím strach z neznámého. Mé ego mě chce „jen“ chránit před nepohodlím. Přirozená reakce při kontaktu s něčím neznámým a tedy potenciálně nebezpečným. Protože jestli má ego něco opravdu rádo, tak je to bytí uvnitř komfortní zóny. Hlavně žádná divočina, doma za pecí je mi přeci nejlíp.

Znovu si zopakuji svoje PROČ. Vím, že to zvládnu. Pravdou je, že mám smíšené pocity a před sebou večerní rituál se svíčkou. Znova si připomenu svůj záměr a rituál ukončím sankalpou

„Milý Vesmíre, všechno, co ke mně bude v následujícím týdnu přicházet, přijímám s pokorou, láskou, trpělivostí a vděčností“ 

Jdu si lehnout a svíčku nechávám dohořet, zatímco usínám. Dívám se do jejího plamene s vědomím, že je to poslední záblesk světla na příštích 7 dní. Spánek přichází rychle, mysl je zahlcená a potřebuje odpočívat. 

Sobota ráno. Probouzím se. Uvědomuju si, že mám strach. Strach otevřít oči. Jaké to bude? Jaká bude ta tma? Uvidím něco? Stíny? Obrysy místnosti? Beru diktafon a nahrávám svůj první vzkaz ze tmy. Dlouho si ještě „užívám“ toho pocitu, kdy mám oči zavřené. Pohrávám si s myšlenkou, že je nechám zavřené. V prvních dnech je prý lepší nechat oči zavřené kvůli přetížení okohybných svalů, které přirozeně ostří, když necháte oči ve tmě otevřené.

Po dlouhých minutách oči otvírám….se opojnou směsicí strachu a zvědavosti…..a NIC. Tma je černější, než jsem čekala. Chvíli zírám, jestli někde třeba neprosvítá aspoň kousek světla. NIC. Vlastně může být ještě noc, netuším. Kupodivu mě to uklidňuje. Jdu si uvařit čaj a snídani. Nechávám čas i myšlenky plynout. 

CO JSEM SI MYSLELA, ŽE VE TMĚ URČITĚ DĚLAT NEBUDU A CO JSEM NAKONEC DĚLALA (s chutí)

Prospat první 2 dny

„První 2 dny tu lidi prospí“, jen tak mimochodem zmiňuje Miro na začátku pobytu. V duchu si myslím něco o upracovaných a vystresovaných manažerech. Cítím se fyzicky dobře, určitě nepřicházím se spánkovým deficitem. O to víc jsem /už poněkolikáté/ v úžasu, jak prospím téměř celé první dva dny.

Budím se prakticky jen proto, abych se najedla nebo si dala jemnou jógovou praxi. Protože celá moje bytost volá po uzemnění, chce být pasivní, nehýbat se. A tak buď v pozicích sedím nebo ležím na zádech, v dlouhých výdržích a s vědomějším dechem.

Protože v tichu zní dech mým uším jako ta nejlíbeznější hudba. Záklony tělo odmítá. Dává to smysl s ohledem na jejich energetizační a povzbuzující účinek.  Po 2 dnech jsem konečně dospaná

Jíst rukama

Instrukce k jídlu zněly jasně. „Zkoušejte jíst rukama. Ošahávejte si, co jíte.“ V duchu si pomyslím „Tak to určitě. Jíst rukama. Nikdy! Nejsem přece čuně.“ 

Střih. Já po 3 dnech ve tmě sedím nad miskou jídla, prsty lovím poslední sousto z výborného, voňavého oběda a s chutí si olizuju nejen prsty, ale celé dlaně. Mňam. A víte co? Bylo to tak osvobozující, že jsem se u toho řezala smíchy.

Ano, smála jsem se sama sobě a cítila, jak praská další obruč na pomyslném sudu mé „dokonalé“ představy o sobě samé. Protože kdo řekl, že bychom nemohli jíst rukama? Můžeme!!! Nic totiž nechutná lépe, než s láskou a péčí připravené čerstvé jídlo, které nevidíte:-).  O to víc můžete prožívat jeho vůni, to jak chutná, dotknout se ho. Čirá ROZKOŠ.

Nepít kávu

Chtěla jsem kávový detox. Tak to mi taky vydrželo 2 dny, co jsem prospala. Byla jsem vděčná, za každou takovou drobnou činnost. Protože se z ní stal rituál. Naučit se po hmatu jednotlivé kroky procesu přípravy (nejen) kávy, nezbořit kuchyňku a neublížit si při tom.

Těšila jsem se na každý takový proces, protože najednou i obyčejné nanešení zubní pasty na kartáček dostávalo potmě jiný rozměr. A co teprve sprcha. Po pár dnech se mi zdá, že se mi zostřil čich a sluch. Svěřuji se se svým poznatkem Mirovi. Ten kontruje, že je to jen další iluze, kterou tělo reaguje na vyřazení zraku, jednoho z nejdůležitějších smyslů. Mimochodem díky zraku naše nervová soustava přijímá a zpracovává až 80% podnětů z okolí. Možná proto se tolik bojíme nevidět a máme strach ze tmy.

To, že jsem neviděla, přirozeně nasměrovalo moji pozornost na prožívání prostřednictvím ostatních smyslů, především sluchu a čichu v mém případě. A jak víme, kam jde pozornost, tam jde energie. Tělo je geniální ve své jednoduchosti.

CO SI VZÍT SEBOU DO TMY?

Diktafon

Dala jsem na doporučení MUDr. Jana Vojáčka (na IG ho najdete jako @funkcni.lekar) a místo zápisníku jsem si opatřila diktafon. To, že ve tmě se špatně píše, a ještě hůře se to pak na světle čte, jsem si sama vyzkoušela. Diktafon je do tmy ve všech směrech ideální médium pro jednoduché a praktické zaznamenání pocitů, vhledů, myšlenek, obrazů aktuální reality.

Hudební nástroj

Do tmy jsem si vzala malý handpan a od Miry ještě vypůjčila tibetskou mísu. Bylo příjemné prolomit ticho tmy pokaždé, když se mi zdálo být příliš tíživé nebo zdánlivě prázdné. Hudba, stejně jako lidský hlas, umí prostor (venku i vně pod kůží) prodchnout a vyplnit nečekanými vibracemi s obsahy, které v tu chvíli spoluvytváříme.

Jógová podložka

Ať už se věnujete fyzické aktivitě pravidelně nebo sporadicky, určitě si nabalte cvičební podložku. Nikdy nevíte, kdy „to“ na vás přijde. Já cvičila tak, jak si tělo řeklo. Zpočátku minimálně, po pár dnech častěji, i několikrát denně. K jógamatce jsem si přibalila také akupresurní podložku a ježka (tvrdší míček). Díky těmto dvěma pomocníkům jsem si během týdne báječně uvolnila zatuhlá místa na páteři a šíji. 

Dech

Jestli to myslím vážně? Naprosto jednoznačně ano. Dech je s námi neustále, lépe řečeno my s ním. Jenže ten dech se nám tak trochu sám děje. Bez našeho úsilí, bez vědomé pozornosti, bez kontroly. Řídí ho dechové centrum v našem mozku.

Kolikrát za den si ale opravdu uvědomíte, že vaše tělo dýchá? Kolikrát se nadechnete a pozorujete co dech v těle způsobí, jak se na těle projeví, jaký vliv má na to, jak se právě cítíte? Ve tmě nebudete moci vyplnit čas jako venku (prací, časem s rodinou nebo přáteli, ovladačem TV, sociálními sítěmi nebo knihou)

Ve tmě nepůjde uspokojit touhy a chtění, které přichází v interakci s okolním světem. Zůstane vám to jediné, co skutečně vlastníte. Váš dech. Nakonec zjistíte, že dech je příjemný společník, který se nikdy neunaví. Společník, který vás ve tmě zavede do míst, na vašem těle a ve vaší mysli, kam jste nikdy před tím ani nenahlédli.

CO MI TMA DALA?

Světlo. Vjem vnitřního plamene, energie, chcete-li, která je čeká na rande s s každým z nás. Ne nikde venku, ale uvnitř našeho těla. 

Spánek. Ničím a nikým nerušený. Spala jsem právě tolik, kolik moje tělo potřebovalo. 

Pocit ultimátního dostatku a hojnosti.

Odpočinek. Fyzický i duševní. Psychohygiena. Očista mysli. 

Setkání se stíny, s částí mé osobnosti, situacemi a pocity, které nechci vidět, slyšet ani cítit.

Hovory s egem. Hlasitost v tichu. Klid v chaosu.

Pocit jednoty a vyváženosti, bez omezení daných hranicemi těla, smyslů a myšlení.

CO VY A TMA?

Co by se stalo, kdybyste našli odvahu /čas, impuls/ překročit svůj léta budovaný plot, svoje opevnění, zónu pohodlného bezpečí a domnělé kontroly svého života?

Zázraky, které nám život nabízí, čekají právě za hranicemi našich obav, strachů, úzkostí a diskomfortu. Za hranicemi toho, čemu věříme a toho, co vidíme. Každý den nabízí nekonečně mnoho příležitostí změnit co nás trápí a naplnit svůj život, realizovat svoji podstatu.

Nejvíc transformující okamžiky přichází tehdy, když za sebou necháme svůj strach a vykročíme do tmy. Nic nečekejte. Odpoutejte se. Odpoutanost znamená svobodu.

Žijte s lehkou hlavou:-)

Hanka

Inspiruji k POHYBOVÝM SVAČINKÁM v kanceláři. Ráda a často zvedám lidi ze židlí. Posledních 7 let rovnám ZÁDA a šíje na lekcích jógy ve firmách. Na workshopech ukazuji, JAK SEDĚT bez BOLESTI a jak si vytvořit ZDRAVĚJŠÍ pracovní prostředí. Jsem autorkou ebooku KANCELÁŘSKÉ DESATERO a videokurzu JÓGA NA ŽIDLI. Více o mně najdete TADY.